Jako malá holka jsem chtěla chodit bosá, dokonce i na mámině svatbě jsem se zula. Už vím po kom to ta moje dcera má :D boty na sebe nechce ani náhodou. Vzpomínám si, jak jsem v pubertě na vesnici běžela z kostela celou cestu bosá, přes celou vesnici okolo cesty. Bylo to tak osvobozující. Teď když bydlím zase po letech ve městě, tak jsem zapomínala, co mě bavilo a chci se tomu zase vrátit včetně bosého chození. A tak jsem už letos začala chodit bosá na konci března, kdy byli rekordní teploty, jak ve městě tak i na výletech a dětských hřištích. Když je pěkně, tak si jen tak zajedeme s dětmi za město a tam se zuju a užívám si to. Jestli chtějí děti boty nebo né, nechávám na nich :) naše bosé chození z letošního roku: přidala jsem se k bosonohým skupinám na facebooku a dokonce se o bosonohých psalo i v blesku: http://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-prazane/408204/bosonozec-lukas-chodi-a-beha-bez-bot-co-na-to-ortoped.html a bosonohá turistika: http://www.bosaturistika.cz Dočetla jsem se i o bosonohých chodníčcích, škoda že to není někde blízko u nás. V lese po mechu to je paráda :)
